I na malé svatbě můžete dokázat velké věci.

Když jsme se s Martinou poprvé sešla, už jsem věděla, že se bude vdávat a že jejího velkého dne budu do jisté míry součástí. Jak moc a jak hodně a že nakonec to bude jedna ze zakázek, kterou si tak užiju, jsem opravdu nečekala. Já si myslela, že to bude jen jedna z mnoha klientek, které poradím par triků, tipů na lokalitu a zbytek si už obstará sama. Předpokládaný počet hostů byl kolem 30.

„Chci, aby si mi dělala svatbu,“ řekla mi, a já to pořád nebrala tak vážně, asi proto, že u takhle malých svateb je riziko, že se nevěsta (nebo i ženich) během procesu rozmyslí, že to zvládne sama a že koordinátorku nebudou potřebovat a vy s tím jednoduše nic nenaděláte.

Předsvatební přípravy probíhaly jako každé jiné. Dlouho jsme řešili termín a lokalitu, nebyla to legrace. Nakonec to vyšlo, krásná malá farma se zahradou a altánem. Se snoubenci jsme byli na společné prohlídce, jen my tři, to už jsme věděla, že to s tím koordinováním berou vážně a začala jsem se moc těšit. Ale byly tu i obavy, vždycky tu trochu jsou… Budu dost užitečná? Jaké bude příbuzenstvo a ostatní hosté, zapadnu do party? U malé svatby je tohle důležité obzvlášť, je to skoro jako ve škole, musíte mezi ně zapadnout, aspoň trochu. Přeci jen je to taková školní třída, jste schopna si zapamatovat všechny obličeje, není to anonymní, ke každému je třeba přistupovat osobně, stanete se na jeden den nebo na celý víkend součástí malé komunity, skoro rodiny.

Rodiče jsou vždycky trochu nervózní bez ohledu na velikost svatby, stejně tak budoucí novomanželé potřebují cítit, že se o to celé někdo postará, že nebudou rušeni při přípravách a zavaleni nespočtem již mnohokrát zodpovězených dotazů. Ať je počet hostů jakýkoliv, dotazů je vždycky mnoho. V kolik jsou snídaně? Kde se parkuje? Kdo mi dá klíče od pokoje? V kolik je obřad a oběd a nemělo by se už… co teď? A od toho jste tam Vy, a když tohle všichni vědí, je vyhráno a bude pohoda, všechno se zvládne. Věřte nebo ne, stejně se dost naběháte, ale na takovou svatbu nepotřebujete megafon, mávátko ani do sekundy promyšlený harmonogram (samozřejmě nějaký tam být musí, ale není to tak horké jako když je vás 200). Řídíte to Vy, je to na Vás, je to zodpovědnost, ale stačí vždy jen drobátko někoho pošťouchnout, popostrčit svědky, naznačit družbě, polichotit tetičce a svatební kola se dají do pohybu.

Úspěch bude, když všichni budou mít nakonec pocit, že se vše událo tak nějak samo, ale bez slečny v botách bez podpatku, která nám byla stále v patách nebo o krok před námi, by to nešlo. A pokud na tohle přijde babička, zastánkyně tradic přísná jako břitva, která to řekne nahlas, tak to je ta nejlepší pochvala a potvrzení že i na malé svatbě můžete dokázat velké věci.

Bára